I tarocchi per te

úvahy a myšlenky

Tarot a stávání se sám sebou

Viděno očima racionálního skeptika je hledání odpovědí v kartách ztrátou času a hádání budoucnosti z karet jen šarlatánskou prognostikou, která automaticky obsahuje určité procento pravděpodobnosti. Přes všechny takové a podobné racionální argumenty ovšem víme, že existují zákonitosti či principy, které nepodléhají naší vůli a které fungují bez ohledu na to, zda jim rozumíme či ne. A také dobře víme, že se dostáváme do situací, kdy veškerá logika a racionalita prostě ztrácí svůj smysl. Ano, hovořím především o našich vztazích, pocitu osamění, nerozhodnosti, ztrátě smyslu života a podobných nelehkých situacích, které nám život přináší, ať chceme či ne. To jsou situace, kdy pomůcky jako je tarot mohou sehrát společníka, rádce a ukazatele směru. Tím nechci říct, že tarot je stroj na správné odpovědi. Je to "jen" pomocník při tak často opomíjené komunikaci s vlastním nitrem. Karty tarotu rád nazývám "zrcátka do duše", neboť v jejich symbolech se odrážejí skrytá tajemství našeho života.

 

Tarot a hledání smyslu života

Říkám-li tajemství našeho života, mám na mysli především život jednotlivce, jeho nevědomé pohnutky, skryté obavy či přání a vůbec vše, co je ukryto hluboko v našem nitru a o čem leckdy nemáme ani ponětí. Všechno počíná otázkou: Má můj život nějaký smysl? Jsem jen shlukem atomů, které se časem unaví a rozpadnou? Nebo snad je ve mně něco trvalejšího, něco výjimečného, něco, co dává mému životu opodstatnění? Další otázky pak přicházejí sami. Mám nějaký osud? Pokud ano, je předem daný, anebo ho mohu měnit? Je vůbec možné vidět do budoucnosti? Můžeme poznat události před tím, než se skutečně stanou? Na takovéhle otázky si nakonec musíme odpovědět každý sám. V následujících řádkách se jen pokusím poodhalit, jak nám při hledání odpovědí může pomoct právě tarot.

Především náš osud zřejmě není přesně naplánovaná a zcela neměnitelná cesta životem. Kdyby tomu tak bylo, pak by svobodná vůle a naše rozhodování neměly žádnou skutečnou hodnotu. Znamenalo by to také, že nám není dána volba mezi dobrem a zlem, mezi světlem a tmou. Náš život by se odvíjel jako film v kině a my bychom byli pouze diváky. Přesto však svůj osud máme. Mimo jiné si ho neseme ve svých genech. Není náhodou, že každý jsme nějak jiný. Máme jiný vzhled, jiné schopnosti a nedostatky, jiný charakter. Každý z nás jsme jedinečný. Svůj osud si můžeme představit jako ideálně naplánovanou cestu životem, po které buď kráčíme, nebo se kolem ní jen tak motáme, či dokonce z ní sejdeme úplně. Ať už si to vysvětlujeme genetikou, vlivem okolí nebo tím, jak jsme si vedli v minulých životech, existuje něco, co nás vede nebo popohání po určité cestě. Zdá se, jako by naše úspěchy či neúspěchy záležely na tom, zda splníme či nesplníme požadavky na nás kladené a zda se nám podaří projít cestu, která je nám nějak předurčena.

Archetypy

Švýcarský psycholog C. G. Jung nazývá pradávné symboly lidstva Archetypy. Ty jsou v tarotu reprezentovány 22 kartami Velkých arkán. Jsou to jakési pravzory nebo určitým způsobem uspořádané motivy a pohnutky. Jsou skryté za naším vědomým chováním a nezávislé na naší vůli. Je to dědictví našich předků, ukryté v nejhlubších vrstvách naší duše, které se vyvíjí souběžně s lidstvem. V nich nacházíme jednotící lidské principy, které jsou nám všem společné. Archetypy jsou společné pro celé lidstvo. Jsou to skryté potencionály určitých představ a ideálů, které nabývají sílu a konkrétní tvar až v životě určitého člověka a v určitých situacích. Mají však neuvěřitelnou sílu. Naše vědomí je jimi většinou fascinováno a podléhá jim. Archetypy přitahují naši pozornost, vynucují si ji a nutí nás, abychom se jimi zabývali. Pro Junga znamenal souhrn archetypů, které tvoří kolektivní nevědomí, sumu všech skrytých možností lidské psychiky, nesmírný, nevyčerpatelný materiál prastarého poznání nejhlubších souvislostí mezi Bohem, člověkem a kosmem. Odhalit ve vlastní psýché tento materiál, probudit jej k životu a začlenit do vědomí neznamená nic menšího, než zrušit osamocenost jedince a zařadit jej do průběhu věčného dění. Jung také pojmenoval základní archetypy, které si podrobněji popíšeme v souvislosti s procesem individuace ve druhé části knihy. Jsou to například Stín (Ďábel), Anima (Císařovna, Kněžka), Animus (Císař, Velekněz), Vnitřní Já (Svět), Taškář/Kejklíř (Blázen, Kejklíř), Hrdina (Kočár), Božské dítě (Slunce), Kora/Panna (Kněžka) a Moudrý stařec (Velekněz).

Symboly - tajná řeč duše

Symboly jsou manifestacemi archetypů na tomto světě. Jsou to konkrétní, detailní a prožívané obrazy a představy vyjadřující archetyp. Toto zprostředkování je nutné, neboť archetypy existují svým způsobem mimo život jak jej známe, žijí v našem nevědomí. Symbol vychází ze života a poukazuje na archetyp. Symbol nám umožňuje pojmout věci za hranicemi našeho porozumění. Je to ztělesnění vztahu k jiné, nadřazené realitě. Symboly vyjadřují neznámé. Symbol se nedá přesně popsat slovy. Můžeme ho definovat jako nejlepší možnou reprezentaci toho, co se nedá nikdy plně poznat či vyjádřit. Zahrnuje v sobě i významy protikladné. O symbolech se říká, že jsou tajnou řečí zasvěcenců, a proto jsou jim často dávány názvy jako řeč bohů nebo skrytá či tajná řeč mysli. Prostřednictvím symbolů komunikuje naše podvědomí se skrytou podstatou vesmíru. Jung velmi příhodně tuto vlastnost symbolu vyjádřil: Žít plný život je možné jen když jsme v harmonii se symboly. Moudrost je návrat k nim. To není otázka víry nebo vědění, nýbrž souhlasu našeho myšlení s praobrazy nevědomí.

Žádné komentáře