I tarocchi per te

úvahy a myšlenky

Hieronymus Bosch - malíř lidské duše

Hieronymus Bosch (1450?-1516) je zcela ojedinělý zjev historie umění. Přes veškeré možné podobnosti se svými součastníky jako byli renesační malíři Leonardo, Giorgione, Botticelli či Dürer zůstává ve svém ztvárnění symbolů lidského života osamocen. Jeho obrazy jsou dodnes předmětem spekulací týkajících se jejich funkce a obsahu. Přes veškeré rozsáhlé bádání zůstává neobjasněnou záhadou. A právě v jeho obrazech můžeme nalézt symboly odpovídající těm, které nacházíme na Velkých arkánách tarotu. Nejvýstižnějším hodnocením Hieronyma Bosche je pravděpodobně vyjádření španělského duchovního jménem J. de Sigüenza z roku 1605: Rozdíl mezi pracemi tohoto muže a ostatních malířů podle mě záleží v tom, že ostatní se snaží malovat člověka tak, jak se jeví zvenčí, zatímco on má odvahu namalovat jej takového, jaký je uvnitř, ve svém nitru.

Cesta k zasvěcení v symbolech tarotu a obrazů Hieronyma Bosche

Pokud chce člověk rozumět sám sobě, vydává se na cestu do svého nitra po jakési vnitřní stezce. Jungův pojem pro tuto vnitřní stezku je proces individuace. Individuaci můžeme přeložit jako stávání se sám sebou. Individuace je psychologickou paralelou procesu zasvěcení či skutečného poznávání sebe sama a tím i nehlubších tajemství našeho vesmíru. Je to proces, který vede k duševní rovnováze a harmonii mezi vědomím a nevědomím. Člověk se tak stává celistvým, sjednoceným se sebou samým. Uskutečňuje tak svůj nejhlubší potenciál a naplňuje svůj osud. Aby toho dosáhl, musí člověk překonat strach z temného nevědomí, který souvisí i se strachem ze Smrti. Jedinec musí dosáhnout rovnováhy mezi svou Maskou, kterou nosí, a skutečnou vlastní individualitou. V první řadě pak poznat svůj Stín a porozumět tak své temné stránce. Spojení se svým nevědomím, konfrontace archetypů, je čin nadmíru obtížný a vyžaduje odhodlání a odvahu. Téměř nikdy toho nelze dosáhnout před středním věkem, neboť to souvisí se životní zkušeností.

Když se narodíme, učíme se jak žít, tedy poznávat a udržovat základní funkce života. Potom přichází těžký úkol naučit se všechny role, které od nás okolí očekává. Stáváme se žáky, studenty, vykonáváme různá povolání, seznamujeme se s partnery, stáváme se manžely a manželkami a také rodiči. Pak přichází mnohem těžší období, kdy se ztrácí lesk věcí, které se nám zdály lákavé a nadmíru důležité. Hodnoty se mění a je zapotřebí se vymanit z rutiny, kterou jsme přijali pod tlakem okolí. Je často zapotřebí odnaučit se to, co jsme se tak dlouho učili.

Člověk, který zůstává trvale orientován na vnější svět a jeho hodnoty (úspěch, společenské postavení, materiální bohatství, laciné vzrušení, povrchní vztahy) ztrácí kontakt se svým vnitřním světem. Stává se pouhou prázdnou atrapou skutečné lidské bytosti, žije s pocitem nenaplněnosti a ve stáří marnosti. Když se však člověk začne orientovat na svůj vnitřní svět a dává ho do souvislosti a harmonie se světem vnějším, nachází v životě nové trvalejší hodnoty. Život se je pak naplněn odhalováním fascinujících tajemství, která ho obohacují a zlepšují jeho kvalitu. Život se tak stane smysluplným dobrodružstvím. Ztratí charakter černobílé šachovnice a odhalí se ve své podstatě jako pestrobarevná mozaika možností a příležitostí. Pouze člověk, který přišel do kontaktu s nevědomím, může odpovídat na požadavky a očekávání, která na něho klade jeho osud. Jen tak lze plně využít tajemství a bohatství, které je v něm ukryto. Ani přicházející stáří není hrozbou, ale příležitostí k hlubšímu prožití života, ke skutečnému sebepoznání. Člověk, který prošel cestou individuace, může naplnit pohár svého života, Svatý grál, až po okraj. Principem hledání smyslu života je vylepšování sebe sama a zkvalitňování svého života. Cesta do nitra však také znamená cestu do samoty. Avšak jenom v samotě temné jeskyně našeho nitra můžeme dojít zasvěcení. Zasvěcení je jako dobrovolná Smrt, po níž následuje znovuzrození a možnost spásy. Zasvěcení není možné vyučovat, je to otázka osobní zkušenosti, prožívání a žití. Účelem opravdového zasvěcení není pouhý odchod ze života, nýbrž pochopení života a jeho plné prožívání. Podstatou zasvěcení není jen získávání duchovních informací, ale především jejich správné používání v praktickém životě. Pojmeme-li život jako poutní cestu, na které hledáme sebe sama a hlubší smysl života, pak mohou být odměny, které získáváme během takové pouti, neuvěřitelně úžasné. Poutníka a jeho okouzlený úžas nad Světem představuje první a nejdůležitější symbol Velkých arkán tarotu, Blázen

(o bláznu a jiných symbolech velké arkány si povíme příště...zdravim Majla sí )

Žádné komentáře