I tarocchi per te

úvahy a myšlenky

Duchovní cesta

Karmou nás všech je nalézt svou pravou duchovní cestu. Duchovní cesta vyžaduje víc inteligence, víc střízlivého pochopení a jemnější schopnost rozlišovat než kterýkoliv jiný obor, protože v sázce je nejvyšší pravda...
 

Mistr řekl:

„Je jedna věc na tomto světě, na kterou se nesmí nikdy zapomínat. I kdybyste zapomněli na všechno ostatní, ale na toto jste nezapomněli, nebylo by třeba dělat si starosti, zatímco kdybyste si pamatovali, prováděli a dbali na všechno ostatní a na toto zapomněli, ve skutečnosti byste neudělali vůbec nic. Je to, jako by vás král poslal do nějaké země, abyste tam provedli jediný zvláštní úkol. Odejdete tam a splníte sto jiných úkolů, ale jestliže jste nevykonali to, proč jste tam byli posláni, je to, jako byste nebyli vykonali vůbec nic. Tak i člověk přišel na svět kvůli zvláštnímu úkolu a to je jeho účel. Jestliže jej nesplní, neudělal vůbec nic."

........Všichni duchovní učitelé lidstva nám říkají totéž, že účelem života na světě je dosáhnout jednoty se svou základní, osvícenou přirozeností. „Úkol“, se kterým nás „král“ poslal do této cizí, temné země, je uvědomit si a uskutečnit své pravé bytí. Existuje jenom jeden způsob jak to udělat, a to je vydat se na duchovní cestu s veškerou horlivostí a inteligencí, odvahou a nezdolným odhodláním k proměně, jak jen jsme toho schopni. Jak říká bůh smrti Načikétasovi v Kathópanišadě:
"Je cesta moudrosti a cesta nevědomosti. Jsou od sebe vzdáleny a vedou k různým cílům… Setrvávajíce v nevědomosti a považujíce se za moudré a učené, hlupáci bloudí sem a tam jako slepci vedení slepcem. Co leží za životem, nezazáří těm, kdo jsou dětinští nebo neopatrní či oklamáni bohatstvím."
 
Karmou nás všech je nalézt svou pravou duchovní cestu. Duchovní cesta vyžaduje víc inteligence, víc střízlivého pochopení a jemnější schopnost rozlišovat než kterýkoliv jiný obor, protože v sázce je nejvyšší pravda. Mistři nám říkají, že se máme přestat klamat, neboť čemu jsme se naučili, jestliže v okamžiku smrti nevíme, kdo opravdu jsme…
 
Tibetská kniha mrtvých praví:
S myslí vzdálenou, bez myšlenky na příchod smrti, konaje tyto nesmyslné činnosti, vrátit se nyní s prázdnýma rukama bylo by úplným zmatkem. Je třeba poznání, duchovního učení, proč tedy necvičit se v cestě moudrosti už nyní? Z úst světců znějí tato slova:"Nepodržíš-li učení mistra ve svém srdci, nestaneš se tím, kdo podvedl sebe sama?"

Tři nástroje moudrosti

• Naslouchání

Když nasloucháme učení, jisté pasáže a vhled do nich v nás postupně rozeznívají podivnou strunu, vzpomínky na naši pravou přirozenost začínají po kapkách přitékat zpět a zvolna v nás procitá hluboký pocit čehosi našeho a nepochybně důvěrně známého. Naslouchání je daleko těžší proces, než si představuje většina lidí. Opravdu naslouchat způsobem, jaký mají namysli mistři, znamená úplně se vyprázdnit, vypustit všechny informace, všechny představy, všechny myšlenky a všechny předsudky. Nasloucháme-li opravdu učení, mohou být tyto představy, jež jsou opravdovou překážkou mezi námi a naší pravou přirozeností, postupně a systematicky smyty.
Mistr Suzuki-rošiho řekl:"Je-li vaše mysl prázdná, je stále připravena na cokoli, je otevřena všemu. Mysl začátečníka má mnoho možností, mysl odborníka málo. Mysl začátečníka je otevřená mysl, prázdná mysl, pohotová mysl, a když s myslí začátečníka opravdu nasloucháme, můžeme skutečně začít slyšet. Neboť, když nasloucháme s mlčící myslí, co nejvíc osvobozeni od vřavy předpojatých myšlenek, vytvoří to možnost, aby do nás pronikla pravda učení a aby nám byl stále jasnější smysl života a smrti.
Dilgo Khjence Rinpočhe pravil: „Čím víc nasloucháte, tím víc slyšíte. Čím víc slyšíte, tím víc se prohlubuje vaše pochopení."
Kontemplace a uvažování
Když kontemplujeme o tom, co jsme slyšeli, postupně to začíná prostupovat proudem našeho myšlení a prosycovat vnitřní zkušenost našeho života. Všední události začínají zrcadlit a stále víc a příměji potvrzovat pravdy učení, jak kontemplace zvolna rozvíjí a obohacuje to, co jsme už začali chápat intelektuálně, a přenáší toto pochopení z naší hlavy do našeho srdce.

• Meditace

Když jsme vyslechli učení a zamysleli se nad ním, uvedeme do činnosti vhled, který jsme získali, a přímo – pomocí procesu meditace ho použijeme pro potřeby všedního života.

MISTR

Každý máme v sobě „vnitřního učitele“. Tento vnitřní učitel neúnavně pracuje pro nás od chvíle, kdy jsme byli zatemněni a neúnavně se snaží přivést nás zpět k zářnosti a otevřenosti našeho pravého bytí. Ani na vteřinu se nás tento vnitřní učitel nevzdává. S nekonečným soucitem, který je zajedno s nekonečným soucitem všech osvícených bytostí, bez přestání pracuje pro náš vývoj - nejen v tomto životě - a používá přitom všech druhů vhodných prostředků a všech typů situací, aby nás učil a probouzel a aby nás dovedl zpět k pravdě. Když jsme se dlouho, po velmi mnoho životů modlili a doufali a hladověli po pravdě a když byla naše karma dostatečně očištěna, dojde k jakémusi zázraku. A tento zázrak, dokážeme-li jej pochopit a využít, může vést k definitivnímu ukončení nevědomosti. Vnitřní učitel, který byl vždy s námi, se projeví v podobě „vnějšího učitele“, se kterým se jakoby kouzlem střetneme. Toto střetnutí je nejdůležitější událostí celého našeho života. Kdo je ten vnější učitel? Nikdo jiný než ztělesnění a hlas a představitel našeho vnitřního učitele. Mistr, jehož lidskou podobu a lidský hlas a moudrost si zamilujeme láskou hlubší, než je jakákoli jiná v našem životě, není nikým jiným než vnějším projevem tajemství naší vlastní vnitřní podstaty. Na nejhlubší a nejvyšší úrovni nejdou a ani nemohou být mistr a žák od sebe nijak odděleni, neboť mistrovým úkolem je učit nás přijímat bez jakéhokoli zatemňování jasné poselství našeho vlastního vnitřního učitele a přivést nás k tomu, abychom si uvědomili neustálou přítomnost tohoto nejvyššího učitele v nás. Mistr není jen přímým mluvčím vašeho vlastního vnitřního učitele, je také nositelem, kanálem a předavatelem všech požehnání všech osvícených bytostí. Právě to dodává vašemu mistrovi mimořádnou sílu osvětlovat vaši mysl a srdce. Není ničím míň než lidskou tváří absolutna.

„Čtyři opory"

  • Spoléhej se na poselství učitele, ne na jeho osobu.
  • Spoléhej se na význam, ne jenom na slova
  • Spoléhej se na skutečný smysl, ne na prozatímní
  • Spoléhej se na svou mysl moudrosti, ne na svou obyčejnou posuzující mysl.
Buddha
 
Modlitba Slova Džigme Lingpy, při modlitbě v Tibetu, když ve svém srdci vzývá mistra:
"Vstaň soucitný mistře, mé jediné útočiště, z rozkvetlého lotosu oddanosti ve středu mého srdce. Trýzní mě minulé skutky a bouřlivé emoci. Abys mě chránil v mém neštěstí, zůstaň jako klenot zdobící korunu na mé hlavě, jako mandala velkého štěstí. Prosím tě, probuď všechnu mou bdělost a vědomí."
Žádné komentáře